Stal se zázrak. Po mnoha letech zavítali do našich končin za vcelku rozumný peníz, takže jsem si to logicky nemohla nechat ujít.
Rozhodli jsme se přijet do Prahy v neděli krátce po poledni, abychom si mohli vychutnat krásy tohoto města (ehm ehm). Proti hlavnímu městu veskrze nic nemám - asi první dvě hodiny. Poté vždy nastane nějaká neočekávaná událost, která můj názor změní.
Tentokrát se jednalo o tři holohlavé pány, jejichž společná inteligence byla dostačující tak akorát na to, aby byli schopni sejít do metra a svézt se jím. Taktéž se vždy musím pousmát při zmíňce, že Brňané se prý oblékají naprosto příšerně a nevkusně. Deset minut na lavičce Václaváku mě ubezpečilo o tom, že Praze průměr výrazně zlepšují především cizinci.
Kolem šesté hodiny jsme již stepovali před arénou, stejně jako asi stovka dalších lidí nejrůznějších věkových kategorií a stylů (nejvíce zastoupení byli mladí, černě odění s rádoby cool a gothic natupírovanými účesy).
Hala na první pohled vypadala jako o trochu větší seník s vcelku rozumným podiem, takže jsme neváhali, vyčíhli místo cca 2 metry od mikrofonu a pečlivě bránili naše území.
Po dvou hodinách se na jevišti objevila předkapela, jejíž jméno si nepamatuji (stejně jako většina přítomných, troufám si odhadnout). Paní v tmavých jeansách a černé upnuté košili vzala do ruky mikrofon a .. nic? Přestože se urputně snažila (dle výrazu obličeje), zvukař byl nejspíše náhodně odchycený člověk na ulici, jelikož jsem slyšela bubny, kytary, slečny, co si vedle mě povídaly, ale ji bohužel/bohudík ne. Situace se opakovala po celé vystoupení, což začalo poněkud zavánět nějaký škodolibým vtipem.
Modlila jsem se, aby se totéž neopakovalo u Amy. To se bohužel stalo, ale pouze u prvních dvou písní. Zbytek byl velmi povedený.
Měla jsem vskutku skvělý výhled a Amy se chovala naprosto báječně. Krásné šaty, skvělý zpěv, z něhož bylo znát nefalšované nadšení a roztomilé "děkuji" téměř po každé písni.
Dojem mi ale kazili fanoušci. Jmenovitě dvoumetrový chlapec s velkým drdolem přede mnou, který celý koncert nesledoval dění na podiu, nýbrž byl fascinován fanoušky a co pět vteřin hlavou otáčel do stran. Slečny vedle mě, které přes "Tam není nic vidět" - "To nevadí, hihi" stále urputně točily nekvalitní záznam na nekvalitní přístroje, nebo snědý pán těžce definovatelné národnosti, který se neustále prodíral kotlem sem a tam.
Sečteno, podtrženo. Bylo to skvělé. Jsem ráda, že jsem ji po tolika letech mohla vidět na živo.
Fanoušky vem čert, kdyby nebylo stupidních lidí, znamenalo by to, že jsem nejspíš po smrti a v ráji.
Amy Lee na Twitteru: Prague you ROCK!!! I hate to leave! Thank you for an awesome night, we won't forget it. Až se znovu setkáme...
Žádné komentáře:
Okomentovat